Domácí porod jako volba

Ve většině případů vnímá žena své těhotenství jako pozitivní zprávu, je plná radosti a těší se na očekávané miminko. Po tom, co přejde první vlna euforie a nadšení, začíná s postupujícími měsíci plánovat a připravovat pro něj výbavičku, pokojíček a další nezbytné věci, které je třeba zařídit ještě předtím, než se dítě narodí. Mnoho žen dnes také zvažuje, zda budou rodit klasicky v porodnici, nebo se přikloní k domácímu porodu. Pro některé je druhá varianta jasnou volbou, protože jsou zastánkyněmi alternativního způsobu života, a tak i porod chtějí prožít ve známém prostředí svého domu pouze s porodní asistentkou, mít ho ve vlastní režii a odmítají se podřídit systémovému přístupu nemocnice. To ale není jediný důvod, proč se přiklánějí k této formě porodu.  Nezapomínejme o všem na to, že u nás stále ještě nejsou domácí porody legální.

I mezi odborníky se na toto téma vedou sáhodlouhé diskuze. Někteří jsou přesvědčeni, že domácí porod představuje jen zbytečné riziko pro matku i dítě, jiní tvrdí, že je-li porodní asistentka správně proškolena, nehrozí rodičce ani miminku o nic vyšší riziko než při klasickém porodu. Kde je pravda?
V naší společnosti je rozšířen mylný názor, že k domácím porodům se rozhodují asociální ženy se základním vzděláním, případně ty, které chtějí šokovat, zaujmout a být vidět za každou cenu. Pravda je ovšem taková, že nejčastěji rodí doma vysokoškolačky a ženy, které mají snadný přístup k informacím. Mohou si tedy zjistit všechna pro a proti toho kterého způsobu porodu. Žena, která se rozhodne pro domácí porod, nemusí nutně toužit po pozornosti ostatních. Může mít zkrátka své důvody, proč odmítá rodit v nemocnici. Jedním z takových důvodů může být trauma prožité v nemocničním prostředí nebo předchozí špatná zkušenost.
Neříkám, že jsem zastáncem domácích porodů! Všeobecně ale nemám ráda, když někdo něco nebo někoho odsuzuje, aniž by znal všechny jeho pohnutky nebo důvody, proč koná právě tak, jak koná. V případě domácích porodů se nejspíš většina jejich odpůrců spokojí s tím, že žena, která chce rodit doma, je prostě asociál nebo že riskuje život svého dítěte jen proto, že není schopná přežít pár dní v porodnici v menším „přepychu“. Jenže tak jednoznačné to není. Zvýšené riziko u domácích porodů se nikdy neprokázalo. Naopak! Podle mnoha výzkumů a zkušeností odborníků je, co se týče míry rizika, domácí porod přibližně stejně riskantní jako kterýkoli jiný porod vedený porodníkem v nemocnici. Chce to se jen trochu o problém zajímat a hledat důvěryhodné informace.
Samozřejmě, že ženě, která má komplikace už během těhotenství lékař domácí porod nejspíš nedoporučí. A pak už je to jen na samotné matce, zda jeho varování vyslyší či nikoli. Pravdou je, že i u ženy, jejíž těhotenství probíhalo devět měsíců přímo ukázkově, mohou nastat nečekané komplikace. Předem vám nikdo hladký průběh porodu nezaručí.
U nás se o domácích porodech hovoří hlavně ve chvíli, kdy dojde k nějaké tragické události a miminko nebo matka při porodu zemře. To se paradoxně stalo i v Austrálii, kde při jednom takovém domácím porodu zemřela jejich propagátorka. To zcela jistě nahrálo odpůrcům domácích porodů. Mohli si říct:“Nemá být blbá, patří jí to!“  I tohle tvrzení se mi ale zdá kruté. Podobně mohla stejná paní dopadnout i kdyby rodila v porodnici. Svým způsobem je tohle všechno i otázka štěstí. Byla to její volba, její rozhodnutí. A bohužel všechno dopadlo jinak než si všichni přáli.
Asi nejznámější porodní asistentkou u nás je Ivana Königsmarková, které Městský soud v Praze vyměřil dvouletý podmíněný trest za to, že při domácím porodu, který vedla, zemřel chlapeček. Po zveřejnění tohoto případu se opět o domácích porodech začalo vášnivě diskutovat. Pravděpodobně nikdy nedojde mezi zastánci a odpůrci těchto porodů ke shodě. Každý má svůj postoj a své argumenty. Nakonec  - ať si na daný problém každý vytvoří názor sám.
Já sama bych doma nikdy nerodila. Jsem si vědoma toho, že ke komplikacím může dojít kdykoli během porodu. A taky kdekoli. I v nemocnici, kde jsou v takovém případě v podstatě okamžitě k dispozici lékaři. Ale přece jenom – přítomnost doktora by mě jakožto rodičku víc uklidňovala. Člověku to dává takový pocit, že když se stane něco nepředvídatelného, je větší šance komplikaci zvládnout nebo jí zabránit hned v počátku. Když si představím, že bych rodila doma a miminko by mi nedej Bože zemřelo, nevím, jak bych se sama v sobě smířila s výčitkami a myšlenkou, že KDYBYCH rodila v porodnici, mohli mi dítě zachránit lékaři i za pomoci přístrojů. Na „kdyby“ se v životě sice moc nehraje, ale dokážu si představit, že ženě, která projde podobnou zkušeností se pak v hlavě honí stovky scénářů o tom, co mělo být jinak.

V následujících měsících a letech by mělo v naší republice dojít k výstavbě tzv. porodních domů. Ty jsou jakýmsi kompromisem mezi porodnicí a domácím prostředím. Jedná se o vybudování bytových jednotek přímo v budově nemocnice. Byty by měly být zařízeny tak, aby co nejvíce připomínaly klasický byt nebo dům a žena se v něm cítila dobře a přirozeně. V případě komplikovaného porodu by byli ihned do bytu přivoláni lékaři, kteří by měli prostředky na to komplikaci zvládnout. Porodní domy se mi jeví jako úžasná alternativa pro ty, kteří z nějakého důvodu nechtějí rodit v normální porodnici. Faktem je, že mnohé nemocnice nerespektují tu intimitu, jakou porodní proces bezpochyby je. Někde se rodí jako na běžícím páse, ale o osobním a laskavém přístupu nebo pochopení personálu nemůže být ani řeč. Kromě špičkové lékařské péče by porodníci a sestřičky neměli zapomínat na lidskost a ochotu. A pokud se některá maminka setkala s nepříjemným personálem, mohlo ji to otrávit natolik, že už ani nechce hledat příjemnější porodnici a rozhodne se vyzkoušet domácí porod.

Jsem jednoznačně pro svobodu volby. Každá žena ať se rozhodne pro porod, který jí vyhovuje víc. Nikdo nemá právo jí do něčeho mluvit nebo ji odsuzovat, protože se rozhodla jinak než bychom jednali my. Ovšem do kolen mě dostávají ty případy, kdy se matka rozhodne rodit doma, dojde u ní k akutním komplikacím a ona potom viní nemocnici, že jejímu miminku včas nezachránila život a snaží se na ní vysoudit tučnou sumu peněz. Dokážu pochopit, že pokud někomu při porodu zemře dítě, je to pro maminku neuvěřitelná bolest, ztráta a člověk se pak asi snaží najít důvod proč se to stalo, případně podvědomě potřebuje hodit vinu na někoho jiného, ačkoli si třeba uvědomuje, že to bylo jen a jen jeho rozhodnutí.

Ale když už se k něčemu rozhodnu, měla bych mít na paměti všechna rizika. A buď se s nimi smířím  a budu doufat, že ke komplikacím nedojde, a nebo si pro větší klid zajistím kromě porodní asistentky i dohled lékaře, který v případě potřeby zasáhne. Osobně trochu nechápu, proč mají nemocnice uvolňovat pro domácí porody své zaměstnance, když s nemocnicí v okamžiku porodu nechce mít žena nic společného. A nechybí pak náhodou lékař či sestra na nemocničním porodním sále?

Pro matku i lékaře (případně porodní asistentky) by mělo být prvořadé bezpečí a zdraví jak rodičky, tak jejího dítěte. Faktem je, že každý má o tom bezpečí jinou představu. Někdo se líp cítí doma, někdo naprosto důvěřuje svému porodníkovi a zdravotnickému zařízení.

Každý má právo rozhodnout se, jakou formu porodu si zvolí. Ať už bude rodit doma nebo v porodnici, měl by ale za své rozhodnutí nést zodpovědnost.